Ema

Môj obľúbený evolučný biológ Jan Zrzavý má okrem schopnosti používať čierny humor v tabuizovaných témach a uvoľňovať tak napätie, ktoré vyvolávajú, jednu zriedkavú vlastnosť. Nemoralizuje. Pri hľadaní motívov ľudského chovania by to nemalo žiadny zmysel. Dozvedeli by sme sa len, čo "sa má", ale nič o tom, prečo sa ľudia chovajú práve tak a nie inak.

V staršom článku O egoizme všetkého živého J. Zrzavý nepíše v zásade nič nové. Len sa neštíti otvorených, priamočiarych formulácií typu "Zdá se, že má stále menší smysl mluvit o organizmech, o jedincích, v jiném než praktickém, tedy víceméně jatečním smyslu. Organizmus je přechodný jev, který nemá žádnou unikátní evoluční strategii, neboť je v krátké době dezintegrován smrtí; i jeho genotyp záhy zanikne buď smrtí, nebo rekombinací v průběhu pohlavního množení".

V kapitole Vojna rodičov s deťmi má ale pozoruhodnú myšlienku adresovanú bojovníkom proti potratom.

"Předpokládejme tedy, že embryo se snaží urvat co nejvíc mateřských živin, a tedy látky uvolňované embryem do mateřského těla jsou tu od toho, aby manipulovaly matkou a nutily ji dodávat co nejvíc živin nikoliv sourozencům, nýbrž mně. Nezapomínejme, že embryo v lůně matky není součást matky, nýbrž jiný jedinec, a to z 50 % cizí jedinec, vetřelec. Embryo by přinejmenším rádo, aby živiny, třeba glukóza, zůstaly v matčině krvi co nejdéle a byly mu k dispozici, nikoliv aby je matka spotřebovala sama. Lze tedy očekávat, že embryo se bude snažit udržet glukózu v krvi, a tedy pracovat proti mateřskému inzulinu. Opravdu, placentární laktogen (hPL) a placentární růstový hormon (hPGH) jsou vlastně antiinzuliny; placenta totiž, kdo to nevíte, nevzniká z matky, ale z embrya, takže placentární buňky obsahují těch 50 % otcovských, tudíž cizích genů. Otcovské geny chtějí mít velkou placentu, aby matku hodně vysály, mateřské naopak; a opravdu: když jsou v zygotě dvě prvojádra, mateřské a otcovské, nahrazena dvěma otcovskými, embryo si udělá velkou placentu, a když jsou nahrazena dvěma mateřskými, placenta se zmenší. (Bohužel nikoliv bez výjimek.)

Bojovníci proti potratům by si tedy měli být vědomi, že interrupce prostě přeruší tenhle boj, asi jako když od sebe roztrhneme dva rvoucí se psy; že jasně preferujeme jednoho z protivníků, není nijak nepochopitelné, uvědomíme-li si, kdo z těch dvou platí daně. Jinak je tento boj tlumen prostě jenom tím, že embryo nemá svou matku vyhladovět k smrti, aby neumřelo, a matka nemá vyhladovět svůj plod, aby zanechala potomstvo; ti dva se potřebují, a proto uzavřeli přechodnou koalici. Maminka, tatínek a děťátko jsou něco jako Stalin, Roosevelt a Churchill v Jaltě. Ale ne víc."

Keď si spomeniem na svoje bývalé virtuálne diskusné boje so zástancami umelých potratov, v ktorých však nebola požiadavka na zakáz potratov štátom / na kriminalizáciu, ani falošný súcit s potratenými deťmi - čo je v súvislosti s príklonom k antickému názoru Šťastný je ten človek, čo sa nenarodil, pochopiteľné - ale len pripomínanie dopadu potratov na psychiku žien, je škoda, že som Zrzavého vysvetlenie nečítala skôr. A tiež škoda, že sa v tých diskusiách nenašiel jediný človek, ktorý by potraty vysvetlil TAKTO.

Časom som dospela k názoru, že starostiť sa o psychiku cudzích ľudí je nezmysel. Čo ma je, nakoniec, do toho, že nejaké neznáme ženy sa slobodne rozhodnú pre potrat a psychicky sa tým poškodia. Nebude toto, nájdu si niečo iné. Väčšina ľudí aj tak stále kvôli niečomu skučí. Čert s nimi. Jediné, čo by ma mohlo trápiť - a aj ma - je fakt, že cez idiotský plne solidárny systém zdravotného poistenia musím z peňazí, ktoré som si zarobila svojou prácou, odovzdávať časť štátnemu medicínsko-priemyselnému komplexu, aby dopoval ženy, ktoré neuniesli vlastnú voľbu, antidepresívami a rozptyľoval psychoterapiou. Lenže, to je problém štátu, nie tých žien.

U žien je normálne snažiť sa o to, aby im štát nezasahoval do priebehu a výsledkov boja, ktorý spomína Zrzavý. Tiež je u nich normálne vymáhať právo voľby pre iné ženy, pretože každým potrateným plodom klesá konkurencia ich deťom. Altruizmus je len pokračovanie egoizmu inými prostriedkami. Aj v prípade cirkvi, u ktorej každý potratený plod z lona jej ovečiek znamená stratu jedného vehikla, ktorý by s vysokou pravdepodobnosťou prenášal správne mémy.