... Ehmud Olmert a Condoleezza Riceová, Amir Perec a Angela Merkelová, Dan Haluc a George Bush a tiež nositeľ Nobelovej ceny za mier Šimon Perez stoja okolo mikroskopu a čakajú na výsledok, ktorý bude určite významným príspevkom k politickej vede.
Lokalizácia hladomorne: Pásmo Gazy
a Uri Avneryho fundamentálny popis experimentu.
Enjoy.
------------
Správa OSN z 12. októbra
http://www.un.org/apps/news/story.asp?NewsID=20234&Cr=palestin&Cr1=
Správa Lekárov bez hraníc z 21. septembra
http://www.doctorswithoutborders.org/pr/2006/09-21-2006.cfm
Správa BBC z 8. septembra
http://news.bbc.co.uk/2/hi/middle_east/5326378.stm
Správa B´Tselem z 30. augusta
http://www.btselem.org/english/Gaza_Strip/20060830_Closing_of_Rafah_Crossing.asp
Správa OCHA z 30. júna
http://www.reliefweb.int/rw/rwb.nsf/db900SID/KKEE-6R9QH2?OpenDocument
------
Plus trocha štatistiky o ľuďoch zabitých od 29. septembra 2000 do 30. septembra 2006
http://www.btselem.org/english/statistics/Casualties.asp
-----
A na záver správa o možných pätnástich rokoch väzenia "za podporu zahraničnej teroristickej organizácie" - Hamasu, ktorý napríklad taliansky minister zahraničných vecí za teroristickú organizáciu nepovažuje. V súvislosti s Uri Avneryho článkom o experimente si ju možno vykladať ako exemplárne potrestanie za narúšanie vedeckého pokusu
Komentáre
21. storocie:(
Demoracia bombardovanim, demokarcia vyhladovanim, spolocny menovatel okupacia a teror
Neueritelne
to
vola sa Afrika...
To, čo sa deje
A ak už paralely
http://www.normanfinkelstein.com/content.php?pg=4
kua
no
okienko z historie
Vyvěsil jsem se
niekto
To akože
Yo, černý je patologicky agresívny, tam možno očakávať všetko.
Veď on sa nám aj zdôveril, že presedlal z mäkkého ľudového soté na natvrdlý samurajský obaku. Rinzai. Z ktorého sa v lumpenproletárskom prostredí stalo to, čo v Pachovi, hybskom zbojníkovi. RozmrZENé šmidlanie nožičkami. Rinzaj rinzaj rinzajzaj, rinza-rinza-rinza rinzajzaj.
to
2006-10-16 12:01:55, niekto, Autor: [neautorizovaný] buheh
ma napodobňuje? Že by Neger? Černý mrtvák?
buheh, chudáčik. Uvedomuješ si, že svojimi off topic vložkami robíš svojej súkmeňovkyni Eme tzv. medvediu službu ? Čiže, inak povedané ,zabíjaš diskusné fóra pod jej (islámsky fašizmus propagujúcimi) článkami ?
nevieš o čom hovorím ?! Tak sleduj ...
Vnější odposlech přenesl několik tupých úderů a praskání dřeva, jak přestřelený trup narazil do džungle. Vlevo nahoře na obrazovce servisního monitoru se objevilo číslo 120. To znamená, že upír spadl sto dvacet metrů od mého transportéru.
"Kontrola zajištění průvlaku," řekl jsem.
"V pořádku," odpověděl počítač.
Tmu v transportéru rušila jen záře monitorů a kontrolek. Zkusmo jsem zatočil volantem (říkám tomu sice volant, ale je to spíš taková dvojitá volantová výseč - vypadá jako motýlí křídla) a opatrně přidal plyn. Nic se nezměnilo: pneumatiky se mlaskavě protočily, venku byla promočená džungle a tma; a pouze ze směru, kde se zřítil upír, se ozývaly nedefinovatelné zvuky. Když se něco pokazí, kazí se pak už všechno. Saladin (tak se jmenuje transportér) leží v bahně neschopen pohybu. Počítač nedocenil zrádnou zeleň podmáčené trávy a plnou rychlostí navedl mnohatunový kolos do nejodpornější bažiny, jakou jsem kdy viděl. Při pokusech vycouvat stroj zapadl ještě hlouběji - téměř by se dalo říci definitivně. Naštěstí je vzadu dost silných stro-mů, za které se dá ukotvit lano navijáku. Na to ale musím vystoupit, a na vystupování by bylo nejlepší denní světlo. V černé džungli se k vám mrtváci přiblíží tak nenápadně... A když vám upadnou brýle na noční vidění, je konec.
A teď ten upír.
"Vulcan deaktivovat," řekl jsem.
Zvuky, které se ozývaly z místa netvorova dopadu, ustaly. Vnější odposlech automaticky zvýšil citlivost a mezi popraskáváním a šumě-ním noční džungle, bubláním rašeliniště, svištěním větru a škrabotá-ním pavoučích nožek se ozvaly lehké kroky.
"Cíl na šesti hodinách," řekl počítač. Za okamžik jsem ho uviděl i já. Upír šel k transportéru po cestě a vůbec se nesnažil krýt. Číslo na monitoru se s každým jeho krokem snižovalo. Nad pasem mu bylo vidět deset centimetrů holé kůže, košile končila pod hrudní kostí a její okraj byl potrhaný a sežehlý. Z původně dlouhého pláště odsekla dávka z vulcanu celý spodek, takže zbytek vypadal jako krátký pláštík, co nosívaly striptérky.
Nikdy nepochopím změny v regeneračních schopnostech lidské-ho organismu, změny, které dokáží během necelé minuty zacelit zra-nění, jako je rozstřelení vejpůl z rotačního kulometu ráže 7.
Číslo na monitoru se skokem zmenšilo na dvacet. Upír přelevito-val třicetimetrový úsek asi pět centimetrů nad zemí a vysoká tráva ho šlehala do bot. Pominu-li schopnost létat a netečnost ke zraněním, dá se poznat, že to není člověk, i podle obličeje. Ne že by se upíří obličej nějak podstatně lišil od lidského, ale ve strnulém výrazu není nic, co člověka dělá člověkem. Jediná emoce (ale to jsem si spíš vymyslel - vidět v těch obličejích emoce) je krutost.
Znovu jsem nechal prověřit průvlak. Kůže na zátylku se mi ježila, už co jsem zaslechl kroky.
Upír mi zmizel ze zorného pole - přelétl nahoru na transportér a dosedl někam na víko nad vulcanem čili přesně nade mě. Po pancíři nad hlavou mi zaskřípaly podrážky jeho bot. Vnější odposlech repro-dukoval zvuky tak věrně, že se mi zdálo, jako by mi chodil po temeni. Hned nato se ozvalo další skřípání - podstatně odpornější. To upír začal drásat pancíř nehty. Takhle, když se to napíše, to vypadá směšně - drásat pancíř nehty. Když jsem poprvé viděl skoro milimetr hlubo-ké rýhy v kovu, po kterém sklouzne i protipancéřová raketa, smích mne přešel.
"Do hajzlu sakra himl!" zaklel jsem. Chci-li vyprostit transportér, musím dříve nebo později ven. To znamená, že musím zlikvidovat upíra. Jediný způsob, který znám, je intenzivní oheň. Jedna z červe-ných kontrolek na řídícím pultu oznamuje prázdnou nádrž napalmo-metu.
Skřípání nad hlavou neustávalo. K ježení chlupů se přidal nepří-jemný pocit sucha v ústech. Polkl jsem a sundal si sluchátka. Mohl bych upíra znovu nechat rozstřílet vulcanem a zkusit stihnout vypros-tit Saladin, než se poskládá dohromady. Ale jedna z oranžových kont-rolek signalizuje nedostatek nábojů, a stejně myslím, že bych to nesti-hl. Aspoň s tím suchem v puse by se mělo dát něco udělat. Vstal jsem, došel do střední části transportéru a vyndal z lednice plechovku pome-rančového džusu.
"Ven ale musíš," řekl Ten druhý.
"To mi ty nemusíš vyprávět."
"Já jen, aby ses na to nevykašlal."
"Hm."
Občas je to dobré, popovídat si sám se sebou. Ujasní se názory. I když; mluvím-li s Tím druhým, vlastně nemluvím sám se sebou. Napil jsem se rovnou z plechovky, a jak jsem zaklonil hlavu, pohled mi padl na zbraně. Mám je na stěně nad postelí (úzkou sklápěcí pryčnou) v gumových úchytech, aby byly po ruce - musí být stále nabité. Větši-nou je to dobré. Když přemýšlíte o sebevraždě, tak ne. Sundal jsem krátkého heckler-kocha s dvojitým zásobníkem a natáhl závěr - v zásobníku je šedesát dum-dum střel. Upíra tím samozřejmě nezabiju, ale energie navrtaných kulek se celá přenáší do zasaženého objektu. To znamená, že bych ho tím v případě největší nouze mohl na pár vteřin zdržet. Alespoň myslím.
Sklopil jsem postel a otevřel dlouhou pancéřovou schránku pod ní. Uvnitř, vlevo, je pod vrstvou plsti několik oranžových válečků. Dva jsem vyndal a odnesl je na stůl vedle lednice. Válečky vypadají skoro jako plechovky od džusu; jen výstražné nápisy a černé lebky se zkříženými hnáty odrazují od pokusu o konzumaci. Ty nápisy hlásí smrtelné nebezpečí a zakazují s válečky dělat cokoli nepředloženého. Kdo zná, co dokáže termitový granát, ten se při pouhé představě jaké-koli nepředloženosti zpotí a roztřesou se mu ruce. Já jsem si ani nic představovat nemusel. Otřel jsem si vlhké dlaně do kalhot.
"Něco udělám špatně a ruce mi uhoří po ramena," zašeptal jsem.
"Vidíš všechno moc černě. Spíš tě to spálí celýho," řekl Ten dru-hý.
"Dík za uklidnění."
Sám se sebou mluvím polohlasně. Většinou nemá smysl křičet. Odvrátil jsem se od granátů, dopil džus a oblékl se. Bunda s chrániči kloubů, neprůstřelná vesta, kevlarovými vlákny vyztužené kalhoty s opancéřovanými stehny, vysoké boty, bezprsté aramidové rukavice.
Termitové granáty byly vyvinuty na ničení bunkrů a pevnůstek: Výbuch, divoké zasyčení a tři tisíce stupňů žhavá tavenina se začne propalovat skrz železobetonové stropy, které vydrží i zásah těžkou pumou. Z lidí v bunkru zasaženém termitovým granátem zbude sotva lopata popelu.
"Jestli to hodíš moc blízko, tak budeš pěkně vypečený," ušklíbl se Ten druhý.
"To ty taky."
Na oči jsem si nasadil brýle na noční vidění. Ačkoli vypadají jako obyčejné zrcadlovky, je to jeden z posledních výkřiků lidské techno-logie: dokáží plynule regulovat světelný tok dopadající na oči za nimi: v noci zesilovat, na slunci nebo při výbuchu zabránit oslnění. Navíc je lze přepínat buď do infra, nebo do režimu fotonového násobiče. Brýle budu potřebovat, nejen abych upíra v husté tropické tmě viděl, ale i na to, aby mi světelné peklo hořícího termitu nesežehlo sítnice. Pověsil jsem si granáty na opasek vedle pistole, a hecklera do ramenního zá-věsu. Pak jsem z nástěnné lékárny vyndal poloprázdné stříbrné platíč-ko s bílými tabletami. Kinetin se jmenují. Na čas vás zbaví strachu, zrychlí vám reflexy a v případě zranění potlačí bolest a úrazový šok. V návodu k použití se píše o případu z Africké války, kdy voják, kte-rému kulka z leteckého kanónu utrhla obě nohy v kolenou, dokázal pod vlivem kinetinu ujít po pahýlech pětadvacet kilometrů rozžhave-ným pískem a zachránit se. Zaškrtil si zbytky nohou cáry kalhot a na pahýly si nasadil vlastní boty.
Má to ale jednu obrovskou nevýhodu. Když kinetin přestane pů-sobit, je vám hrozně zle - pokud jste zažili tolik kinetinových otrav jako já, může vás to i zabít. Otevřel jsem druhý džus a polkl dvě tab-letky.
"Stejně nemáš moc šanci, víš to, doufám?" řekl Ten druhý.
Nezbylo než mu znovu poděkovat.
* * *
V první řadě musím upíra dostat dolů z transportéru. Termit by se sice pancířem propálit neměl, ale kdo ví.
"Chce to nějakou návnadu."
"Třeba tebe."
"Anebo tebe."
Vzápětí zabral kinetin.
Klepl jsem na ruční ovládání průvlaku a vyklouzl ven. Počítač za mnou zabouchl.
Mlaskavě jsem doskočil do bahna rozrytého transportérem. Brýle jsem měl přepnuty na fotonový násobič, takže bylo vidět skoro jako ve dne; jen barvy byly místy matné a místy přeřvané. Bahno bylo červené a v hlubokých kolejích stála voda. Uklouzl jsem a s hlasitým šplouchnutím upadl na břicho. Brýle jsem měl naštěstí pevně zaháknuté za ušima.
Nebem se mihl stín.
Překulil jsem se na záda a stiskl spoušť hecklera.
Proud střel vychýlil upíra ze směru tak, že se zasekl do džungle asi dvacet metrů nalevo. To už jsem se hrabal na pevnou půdu a zpod neprůstřelné vesty mi tekla voda. Pod vlivem kinetinu jsem byl s to odhadnout, že upíra zasáhlo něco mezi šesti a devíti kulkami z dvanácti vypálených.
Od doby, co jsem vyskočil z transportéru, uběhly sotva čtyři vte-řiny.
Malý oranžový válec opsal plochou křivku a zapadl do podrostu, z kterého se upír dral ven. Větve silné jako ruka lámal po dvou. Zpo-malil jsem ho další dávkou.
To už uběhly čtyři a tři čtvrtě vteřiny.
Vrhl jsem se na zem, nohama k výbuchu.
Mokrá tráva krásně voněla a šimrala v nose. Kinetin některé vje-my zesiluje. Tak vonět trávu jsem nikdy nezažil. Čichat to déle, zvedl by se mi žaludek. Je zvláštní, jak i velmi příjemné vůně, jsou-li příliš intenzivní, dokáží být nepříjemné. V tom okamžiku konečně roztrhla ticho syčivá exploze.
Nejprve mne vykopl otřes země, pak mne připlácla tlaková vlna. V obou případech jsem dostal prudký direkt do nosu. První vjem po výbuchu byl, jako by mi skrz hlavu - od zátylku k očím - prošlehla vlna zlatého světla. Kolem najednou panoval žár.
Vymrštil jsem se na nohy. Všechno hořelo: džungle, vodou nacu-caná tráva a snad i to červené bahno. Plameny se na mne řítily v bíloo-ranžových vírech. Jen díky kinetinu jsem nezpanikařil. Přestože baži-na hořela také, stále to byla bažina. Vrhl jsem se do toho největšího ohně, prolétl jím a zmizel v řídkém blátě v koleji po pravých kolech saladinu.
Od doby, co jsem vyskočil z transportéru, uběhlo osm vteřin.
Za minutu se mi přestalo dostávat dechu a měl jsem strach, že by žár mohl bláto vysušit. To by nebyla příjemná smrt. Znatelně zhoust-lou hmotou jsem vystrčil hlavu.
Otírat zablácenou rukou zablácené brýle nejde moc dobře, ale to, že z obrovských plamenů zbylo jen několik roztroušených ohňů, vidět bylo. To, že se ke mně žene podivný nízký tvor, také.
Byl sotva pět metrů daleko.
Vyrazil jsem z močálu jedním obrovským skokem. Šťastnou ná-hodou (občas se to stane) mi přitom do obličeje šplíchla relativně čistá voda a odplavila čmouhy špíny z brýlí. Zastavil jsem na pevné půdě a prudce se otočil.
Ten malý tvor byl pořád upír a pořád šel po mně. Končil přibližně v místech, kde ho předtím přesekla dávka z kulometu. Tentokrát mu ale zbytek těla uhořel. Torzo utíkající po rukou vypadalo ohavně, pod zuhelnatělou kůží bíle svítila žebra, z hlavy ohořely uši, nos i rty. Smrad spáleniny byl nesnesitelný.
Už jsem něco podobného viděl při svém prvním boji s upírem: hořícím napalmem jen částečně zasažená postava drásající pancíř transportéru. I přes žár bylo tehdy vidět, jak pučí nové svazky svalo-vých vláken, které vzápětí černají a odpadávají. Pak ho počítač zasáhl několika dlouhými šlehanci a tvor konečně shořel. Při druhém, a do dnešního dne posledním, souboji s upírem si počítač dal zatraceně dobrý pozor, aby bylo napalmu dost už napoprvé.
Ruka dýmajícího torza mne minula jen proto, že jakmile ji upír zvedl ze země, ztratil rovnováhu. Uskočil jsem a mířidla hecklera mi vylétla před oči. Ve výřezu hledí se usadil upírův levý loketní kloub. Stiskl jsem spoušť a...
A samopal byl zalepený blátem víc, než jsem myslel.
Upír byl zas u mě.
S prudkým rozmachem jsem ho nakopl do zčernalé hlavy. Bylo to, jako bych kopl do skály. Znovu švihl rukou a tentokrát neminul. Drápovité prsty mi servaly maskovací látku neprůstřelné vesty spolu s kapsičkami na zásobníky a úder mne odhodil snad pět metrů daleko.
Upír naštěstí nemohl létat, ale přesto se i po rukou pohyboval za-traceně rychle. Vytrhl jsem pistoli, a jak jsem ležel, vypálil podél pra-vé nohy jedinou ránu. Víc jsem nestačil.
Kolem obličeje mi zasvištělo něco těžkého a smrdutého.
Bleskem jsem se překulil na bok a kutálel se dál a dál a čekal na poslední úder. Upír dokáže pěstí prorazit díru do stromu. Neprůstřel-nou vestu by asi nezvládl, ale co by po takové ráně zůstalo z mého hrudníku...
Nic se kupodivu nedělo. Zarazil jsem válení sudů a šel do kleku, pistoli v natažených pažích.
Upír ležel na začátku pruhu zválené trávy. Zatínal prsty pravé ruky do země a přitahoval se - samozřejmě v mém směru. Vypadal jako obrovská, hnusná, rozšlápnutá, ohořelá housenka. Tím jediným výstřelem z pistole jsem mu (musím přiznat, že naprostou náhodou) roztříštil levé rameno.
Sice jsem ho zasáhl přesně do kloubu, ale stačí minuta, minuta a půl a zas bude v pořádku (může-li se o torzu chodícím po rukou říci, že je v pořádku). Vyskočil jsem na nohy a vyprázdnil do něj zásobník. A střílet z pistole náhodou umím: po kulce do obou loktů, do ramen pro jistotu dvě. Upíra to nezastavilo - nyní se posunoval tak, že se do trávy zakousl a přitáhl se o pár centimetrů smrštěním krčního svalstva. Vyměnil jsem v pistoli zásobník, schoval ji do pouzdra a z úchytky na opasku vyhákl druhý termitový granát. Přepnul jsem ho z režimu VÝBUCH do režimu HOŘENÍ a odjistil.
A přesně v té chvíli mne zezadu objaly dvě ledové paže a přitisk-ly mi ruce k tělu.
Mrtvák.
V levé dlani jsem svíral bahnem kluzký, odjištěný granát, pistoli jsem měl v pouzdře a nemohl na ni dosáhnout. Cítil jsem, jak mi mrt-vákovy zuby rvou látku z límce neprůstřelné vesty. Jedno ze základ-ních pravidel: Mrtvák v džungli nikdy není sám.
V podrostu i na mýtině se najednou začalo mrtváky přímo hem-žit. Rychlé toporné pohyby, šedočerné vousaté obličeje, drápovité nehty. Jejich obličeje jsou šedočerné při normálním pohledu, natož přes brýle s fotonovým násobičem. Udeřil jsem hlavou dozadu a záro-veň se odrazil nohama tak, abych na mrtváka spadl. Při dopadu jsem s potěšením zaznamenal praskání cizích kostí. Po dvou ranách loktem a prasknutí několika dalších žeber jsem se ze sevření ledových rukou vymanil. To už se po mně ale sápalo deset dalších.
Ovšem, to je známá, až bych řekl standardní situace. Vstal jsem, vyškubl pistoli a z bezprostřední blízkosti začal do strnulých obličejů pálit. Moje devítka takhle zblízka funguje, jako když se kdysi na Veli-konoce vyfukovala vajíčka. V čele malá dírka, mozek i s temenem odlétne v dál. Pravda, kdyby se takhle vyfukovala vajíčka, moc skořá-pek na kraslice by nezbylo.
Pak mi došly náboje.
Celý děj jsem vnímal tak trochu, jako by se mne netýkal. Nebýt pod vlivem kinetinu (a přestože jsem situaci nazval "standardní"), asi bych řval hrůzou. V jedné ruce prázdnou pistoli, v druhé odjištěný termitový granát, kolem sebe deset zabitých a spoustu nezabitých mrtváků. A upír opodál už pomalu rozhýbával pravé rameno. S granátem v ruce jsem nemohl vyměnit zásobník.
Mrtváci po mně šli dál a pěkně tvrdě.
Udělal jsem něco, co bylo na granátu zakázáno tím největším ná-pisem: V odjištěném stavu jsem s ním prudce udeřil nejbližšího mrt-váka do spánku. Dalšímu jsem prorazil čelo hlavní pistole. Granát se začal nebezpečně zahřívat. Odkopl jsem dalšího mrtváka - má bota mu s hlasitým křupnutím roztříštila hrtan. Jenom se zapotácel a znova zaútočil. Ten zlomek okamžiku mi ale umožnil, abych hodil granát a navíc se trefil. To bylo obzvlášť důležité.
A trefil jsem se.
Granát dopadl dvacet centimetrů od upírovy hlavy a z poloviny se zabořil do měkké hlíny. Žár tisíců stupňů bude jen v okruhu dvou met-rů od epicentra.
Konečně jsem měl volnou ruku.
Zdřevěnělými prsty jsem zarazil do pažby pistole nový zásobník. Všiml jsem si, že z rukavice, v níž jsem držel granát, se silně kouří.
Mrtvák se mi zakousl do ramene. Zmáčkl jsem spoušť a jeho stu-dený mozek mi cákl na krk.
A pak už bylo jenom teplo. Velké teplo.
Výbuch byl mnohem slabší než ten minulý. Snad by se nedal na-zvat ani výbuchem. Zato byl mnohem blíž a zasáhl mne vestoje.
Letěl jsem jako raketa, pryč od saladinu, rovnou mezi mrtváky.
* * *
Poloomráčený jsem se zvedal na nohy a vůbec mi to nešlo. Napo-třetí bylo úsilí korunováno úspěchem. Cítil jsem, jak se mi kůže na hlavě nalévá puchýři (zase jednou), nehořlavé oblečení zachvacovaly malé plamínky, roztříštěné brýle mi visely na uchu, ale v jasném svitu požáru jsem je stejně nepotřeboval. Po prvním výbuchu džungle tro-chu proschla, a o to lépe hořela nyní. Mrtváci se kolem potáceli jako živé pochodně, ale nijak jim to nebránilo, aby se po mně nesápali.
Pistoli jsem stále svíral v pravé ruce; bohužel jsem si o ni vy-kloubil ukazovák a prostředník. Nebolelo to, jenom jsem těmi prsty nemohl hýbat. Navíc se mi nějak špatně dýchalo. Dobrá zpráva byla, že mé oblečení samo zhaslo.
Pistoli v levé ruce, probíjel jsem se k saladinu. Naštěstí výbuch spolu s torzem upíra odpařil i spoustu mrtváků. Spoustu jsem jich ještě postřílel. Každou ranou jednoho.
Poslední úsek cesty - posledních pár metrů - byl přes předcho-zí úspěch zlý: brodit se pozadu bažinou, nemoci hýbat jednou rukou, a ještě střílet, to téměř nejde. Pravá paže mi ztuhla až po rameno potom, co jsem s ní musel jednoho hořícího mrtváka praštit jako palicí.
Pak se stalo, co se stát muselo. Upadl jsem na záda. Naštěstí ne do hluboké brázdy po kolech.
* * *
Pohyblivých mrtváků sice nezbylo mnoho, ale na to, aby mne roztrhali na kusy, jich zbylo až dost.
Jako by to nestačilo, znovu mi došly náboje. A všechny další zá-sobníky mi urval upír spolu s krycí látkou neprůstřelné vesty.
"Kurev sedm," zasípal jsem. Prvního mrtváka jsem - jak se nade mnou už už skláněl - kopl do hrudi. Kosti zakřupaly, a jak letěl, strhl s sebou dva další. To mi dalo několik okamžiků, abych z kapsičky na kalhotách vydoloval malý plastikový obdélníček s velkým knoflíkem. Šlo to velmi špatně, levou rukou z pravé, na zip zavřené kapsy. Převa-loval jsem se v bahně jako umírající nosorožec.
Než na mne padl další z mrtváků, měl jsem ten malý obdélníček mezi prsty a zuřivě tiskl knoflík. Mrtvák se mi zakousl do předloktí. Bolelo to, ale jeho polámané zuby nepronikly kůží bundy.
"Pal!" zařval jsem.
Přestože jsem tlačítko stiskl ještě dvakrát a slovo ‚pal' zařval snad pětkrát, stále se nic nedělo. Než mi došlo, že citlivá vrstva na knoflíku přes vrstvu bláta nemůže sejmout mé otisky, padl na mne další mrtvák a rukáv bundy pod zuby toho prvního začal povolovat.
Vrazil jsem si palec do pusy a všechno, co na něm bylo, stáhl rty. A znovu jsem stisk knoflík a znovu vykřikl: "Pal!"
Konečně se ozvalo zavytí elektromotoru.
Následoval zvuk připomínající jekot cirkulárky a džungli ozářilo nepřerušované ostré bílé světlo. Počítačem ovládaný rotační kulomet nikdy nemine.
Během dvou sekund zbyly ze všech stojících mrtváků doširoka rozházené cáry masa. Těm dvěma, co na mně leželi, jsem rozbil hlavy pažbou pistole.
Požár po výbuchu granátu už dohoříval a nad mýtinou se válely těžké mraky dýmu. Poslední plameny tančily jako červení duchové.
"Otevřít!" zachraptěl jsem. Aby mne počítač pustil do saladinu, musel jsem si odkašlat a zkusit to znovu. Přitom jsem v dlani úzkost-livě tiskl plastikový obdélníček. Jenom on mne odlišoval od ostatních případných cílů. Než jsem zachraptěl to ...‚Otevřít!', musel jsem se postavit. Jak jsem stál za zádí hluboko zapadlého transportéru, svazek hlavní vulcanu mi mířil do obličeje.
Pak se veřeje průvlaku konečně rozjely do stran.
Padl jsem dovnitř a počítač zabouchl. Na nízký šedý koberec ze mne crčela voda a opadávaly kusy bahna a rozmočeného popela, pro-pletené rozmačkanou trávou. Před očima se mi dělaly různobarevné mžitky a tělem mi začínaly prochvívat první záblesky bolesti. Kinetin v mé lékárně je starý, sotva s čtvrtinovou účinností. Navíc člověk po pár kinetinových otravách (jako já) potřebuje vyšší dávku. Zjišťuji, že dvě tablety mi vydrží sotva čtvrt hodiny. Se zaťatými zuby jsem vstal, dopotácel se k lékárně a hodil si do úst další dvě. Plechovka džusu stála na lednici a mezi mžitky mi připadala jako termitový granát víc než kdy dřív. Pro jistotu jsem si vzal ještě třetí pilulku. Vše, čeho jsem se dotkl, pokrývaly čmouhy červeného bláta; vše páchlo hnilobou a spáleninou.
V hlavě se mi motaly útržky zmatených myšlenek a nechápal jsem, proč se cpu kinetinem, místo abych padl na zem a usnul. Nebo spíš umřel. To, že potřebuji vysoké dávky, neznamená, že budu ušet-řen post-kinetinových stavů - právě naopak. Když kinetin zabral, už jsem věděl, proč nemohu umřít. Nějaký satelit možná nepřehlédl mís-to, kde dvakrát krátce po sobě stoupla teplota o tři tisíce stupňů. A tak by se někdo mohl přiletět podívat, o co jde. Třeba Cizinci.
"Musíš zmizet, hochu," řekl Ten druhý, "a rychle!" Po kinetinu mi bylo fajn, veškerá bolest ustoupila, a dokonce i pravá ruka zase začínala reagovat - chytl jsem se za ukazovák a prostředník a s lup-nutím vrátil klouby na místa. Vzal jsem si nové noční brýle, nabil pis-toli a zastrčil si do kapes pár zásobníků. Než jsem vystoupil, znovu jsem deaktivoval vulcan.
Vybral jsem si dva stromy asi dvacet metrů za zádí transportéru. Tlusté kmeny měly opletené sežehlými liánami a vypadaly zdravě. Těsně nad kořeny jsem je obtočil speciálními popruhy z keramických vláken, natáhl k nim od navijáku saladinu půlcoulové syntetické lano a zahákl ho do úvazů. Nedělalo se to tak snadno, jak to vypadá napsané.
Když se mi konečně povedlo zajistit karabiny, byl jsem po něko-lika dalších kinetinech a už se rozednívalo. Vrátil jsem se k transporté-ru, a když jsem lezl dovnitř, zdálo se mi, jako bych z džungle zaslechl kroky.
Posadil jsem se do řidičského křesla, kratičkou řadicí pákou zařa-dil ‚Vzad' a tlačítkem vlevo na palubní desce aktivoval naviják. Na hlavní monitor jsem si nechal přepnout obraz toho, co se děje za sala-dinem: Tenké světlemodré lano vedoucí k požárem zčernalému okraji džungle bylo vidět docela jasně. Stejně tak několik toporných postav.
Prokluzující kola se pomalu rozmlaskala a lano se zdvihlo z roz-ryté, ohořelými mrtváky pokryté země a začalo se napínat. Napínalo se a napínalo. A napínalo. Pak už drnčelo jako struna. Stromy, na kte-rých bylo ukotveno, se pomalu nakláněly k sobě a k saladinu a sténavě popraskávaly. Saladin se nehýbal. Pod vlivem kinetinu to na mne ně-jak nedoléhalo. Jenom jsem si říkal, jestli lano praskne, tak tím strašli-vým švihem podsekne půl lesa.
Pak Saladin trhavě poskočil, zastavil, další trhnutí a konečně se rozjel. Velmi pomalu. Záď před sebou hrnula vlnu červeného bahna, po které do stran stékala voda. Těch deset metrů trvalo skoro deset minut. Nezúčastněně jsem přitom pozoroval, v co se změnil ještě před několika hodinami tak úzkostlivě čistý vnitřek transportéru. Koberec byl pokryt vrstvou bahnitých šlápot, křeslo, v němž jsem seděl, lepilo a promáčeně čvachtalo, ovladače se ztrácely pod vrstvou mazlavé špí-ny. Vlivem kinetinu mi to bylo jedno.
Zadní kola najela na pevnější půdu a zabrala. Saladin se naklonil dopředu a začal se zmítat ze strany na stranu. Napjaté lano kovově zabzučelo a vzápětí se chytl i druhý pár kol, třetí... Transportér se prudce narovnal a byl venku. Znovu se mi začaly dělat mžitky před očima. Nechal jsem stroj vycouvat dál na pevnou půdu, zařadil neutrál a vypnul naviják. Lano zplihlo a prověsilo se. Mžitky zhoustly tak, že než jsem došel k lékárně, téměř jsem přestal vidět. Podlamovaly se mi i nohy. To, že kinetin stářím ztrácí pozitivní účinky, opravdu nezna-mená, že ztrácí i negativní.
Další tři kinetiny jsem zapil zteplalým džusem.
Když se mi vrátilo "jasné" vědomí, věděl jsem, že mám sotva dvacet minut času. I přes stupňovanou dávku se doba účinnosti kineti-nu zkracuje. Zase jednou se mi vybavila slova z návodu k použití: POZOR! Při předávkování může nastat celkové vyčerpání organismu a smrt. Přestože můj kinetin má stářím sníženou účinnost, je těch bůh-víkolikjsemjichspolykal tablet v rozmezí pár hodin stejně víc než dost. Ale teď mne nic nebolí a nálada se stává povznesenou.
A tak jsem nejdřív udělal to, z čeho jsem měl opravdovou hrůzu: Opatrně jsem si z hlavy začal odmáčet a odlupovat kusy přischlého a připečeného bahna. Puchýře se k němu přilepily a teď praskaly. Nebo-lelo to. Cítil jsem, jak mi po obličeji stéká puchýřová kapalina.
Podíval jsem se do zrcadla. Z tváří a čela mi visely cáry kůže. Vlasy mi po minulých opařeních a spáleninách už dávno nerostou; aspoň teď nemusím čichat ten dávivý smrad. Na levé líci v roztrženém puchýři prosvítala černočervená skvrna přiškvařeného masa. Vyndal jsem z lékárny mast na spáleniny, vymačkával ji na gázový tampón a opatrným poklepáváním ji přenášel na obličej. Nešlo to moc dobře - i při opatrných poklepech mi spálená kůže opadávala.
Po chvíli snahy jsem přesto vypadal jako muž se žlutou hlavou. "Fajn," naposledy jsem se podíval do zrcadla. Když spáleniny nebylo vidět, nebylo to tak zlé. Bez rozmyšlení jsem natáhl závěr pistole, ote-vřel průchod a vyskočil ven. Musíš odpojit lano, točilo se mi hlavou.
Zapomněl jsem, že transportér už nesedí v bahně - čili tentokrát byl od hrany průchodu k zemi dobrý metr. Dopadl jsem na kolena a pistole mi odlétla do mladého bambusu.
Překulil jsem se, zvedl pistoli a střelil prvního mrtváka do obliče-je. Bylo tam totiž i pár mrtváků.
Cítil jsem, že se mnou něco není v pořádku.
Všechno mi bylo tak nějak k smíchu. Potácel jsem se k okraji džungle, střílel do šedočerných obličejů a mlátil po rukou, které se po mně natahovaly.
Jinak bylo krásné slunečné ráno a ještě ani nebylo obvyklé dusno. Z džungle stoupaly kotouče páry a z těch kotoučů se nořili další a dal-ší mrtváci.
Bylo jich spíš hodně než pár.
"Možná by sis měl pospíšit," řekl Ten druhý.
Jeho hlas (přes mé hlasivky) zněl i mně samotnému - v tichu lesa a mezi čvachtavými kroky mrtváků - nepatřičně. Hodně nepatřičně.
Ustřelil jsem šroub v karabině. Byla zdeformovaná a stejně by nešla rozpojit. Lano se zavlnilo a vyklouzlo z úvazů. Všiml jsem si, jak keramické popruhy na straně odvrácené od transportéru vyryly do kmenů hluboké jizvy a jak kořeny obou stromů povylezly ze země. Vypadaly jako žlutočervení uzlovití hadi. Na to, abych zachránil po-pruhy, nebylo ani pomyšlení. Zase se mi začínaly dělat ty mžitky.
Z toho, jak jsem se vracel k transportéru, si pamatuji jenom tvrdé zpětné rázy pistole do levého zápěstí a mozky mrtváků tvořící proti ostrému slunci duhově jiskřící fontány. Připadalo mi, že jdu celý den, ačkoli to bylo sotva pár metrů.
Probral jsem se opřený o lednici a v ústech jsem cítil něco šusti-vého a hořkou chemickou chuť. Snědl jsem zbytek platíčka kinetinu i s plastikovým obalem.
Naštěstí v něm byly už jen dvě pilulky. Otočil jsem se ke dveřím. Byly zavřené a na zabahněném koberci se válely tři ruce. Každá byla jinak dlouhá, měla špinavé drápovité nehty a byla hodně do šedočerna. Průvlak do saladinu zavírá počítač pomocí hydraulického obvodu. Vždy, když jím procházím, mám takový divný pocit. Ty dveře dokáží přeštípnout i člověka v neprůstřelné vestě. Počítač se zatím nikdy ne-spletl.
Při předávkování kinetinem je nutné do deseti minut nasadit re-generátor a umělou výživu. Zasažená osoba musí být neodkladně pře-velena pod lékařskou péči. Akutně hrozí celkové selhání organismu. Docela jasně jsem si pamatoval, že v návodu je opravdu použita věta ...převelena pod lékařskou péči.
Dosedl jsem do řidičského křesla.
"Osm minut, hlasité odpočítávání," řekl jsem.
"Osm minut, odpočítávání začíná," okamžitě zareagoval počítač.
Přestože se mi v hlavě všechno míchalo, o tom, že jsem se pře-dávkoval kinetinem, jsem nepochyboval ani na okamžik. Levou rukou jsem si vyhrnul rukáv na pravé a do loketní jamky vbodl jehlu od plas-tikového sáčku s výživou. Sáček jsem pověsil na páčku od vysílačky.
"Sedm minut do konce odpočítávání."
Sedm minut do smrti, bliklo mi hlavou. Jak jsem otočil kohout-kem infuze, udělalo se mi najednou hrozné teplo. Jinak jsem se začí-nal cítit opravdu špatně.
Kousek pod jehlu infuze jsem do žíly vbodl jehlu injekce s regenerátorem. Zatím jsem si ho nevstříkl, jenom jsem si plastikovou stříkačku pevně přilepil k paži pruhem leukoplasti. Ani mne nepřekvapilo, že jsem oběma jehlami trefil žílu na první pokus. Dneska mám zkrátka štěstí.
"Šest minut do konce odpočítávání."
Sepjal jsem si na hrudi sponu bezpečnostních pásů.
Natáhnout levou ruku přes tělo a zařadit ‚Vpřed'. Plný rejd vlevo a zadupnout plyn do podlahy. Třísettunový obrněnec explodoval po-hybem: smykem se otočil na místě, od kol vylétly gejzíry rozemleté hlíny, záď podsekla několik stromů a už jsem se řítil přes zrádnou mýtinu - tentokrát těsně podél stěny džungle.
Kola na pravé straně se sice bořila, ale projel jsem.
"Jak daleko dokážeš ujet za šest minut?" zeptal se Ten druhý.
"Nevím," řekl jsem, ale ozvalo se jen zablekotání.
Plynový pedál jsem stále tiskl k podlaze a po úzké, bambusem za-rostlé cestě se hnal rychlostí přes sto dvacet kilometrů za hodinu. Ob-rovský, vibrující a otřásající se stroj na nerovnostech divoce tancoval.
Mžitky před očima houstly.
Uběhla další minuta. A další. Přestával jsem vidět a v levé ruce tisknoucí volant jsem stále častěji cítil, jak počítač vyrovnává místo mě. Džungle po stranách se slila do černozelené masy a po zarostlé cestě se mezi mžitky proplétaly nějaké postavy.
"Jedna minuta do konce odpočítávání."
Pak už jsem neviděl vůbec - to nastal nejvyšší čas zahájit léčbu. Poslepu jsem stlačil píst injekce s regenerátorem a v hlavě mi vybuchl ohňostroj. Ještě než jsem omdlel, dokázal jsem zašeptat:
"Obsluha vyřazena."
Počítač převzal vládu nad strojem a zrychlil. Poslední, co mi pro-létlo hlavou, bylo, proč jsem počítač nenechal řídit rovnou, a že ho snad napadne, aby na nějakém vhodném místě Saladin ukryl.
I když, může počítač něco napadnout?
--> buheh
jj, ibaže vy, nacistickí sú-kmeňovci (Ema & co.) ste silní iba keď ste početní a pohromade.
Individuálna odvaha je vám, duševným neandrtálcom cudzia.
K veci
Konkrétne - vaša súkmeňovkyňa Ema tu zverejnila linky iba na tie web-sajty, ktoré podporujú jej videnie sveta.
Stará, priehľadná metóda manipulatívneho brain-washingu.
Nuda.
:-))))
Showhotel a Afrika
.
Ale pozri sa na Blízky Východ. Žiadna z krajín tam nie je extrémne chudobná, všetky sú obyčajný štandard na normálnu existenciu (vlastná skúsenosť). To len Palestínčania majú smolu, pretože izraelská okupácia z nich urobila väzňov v koncentráku. Inak by boli na úrovni trebárs Jordánska alebo Sýrie. Alebo Libanonu pred júlom 2006, kedy mu Izrael zákerne roztrieskal celú ekonomiku a celú infraštruktúru a zablokoval tak najmenej na jednu generáciu sľubný rozvoj tej krásnej a priateľskej krajiny. Palestinčania by profitovali z turistického ruchu v Jeruzaleme - Al Quds, v Betleheme atď. Bud si istý, že vedia byť schopnými obchodníkmi.
To isté čo v Libanone nakoniec Izrael urobil aj v Pásme Gazy. Roztrieskal infraštruktúru.
Všetky tie izraelské zákerné zverstvá sú nevratné, definitívne poškodzujú celé domáce populácie.
Len tak, na okraj: európski politici s kauzou Izrael nič nenarobia. Sú volení do iných pomerov, na iné úlohy ako je izraelské chronické okupačné megasvinstvo.
--> Ema.
Už ma začínaju nudiť.
off topic
Správne. Súhlasím. Život má prednosť pred čímkoľvek iným.
Akurát mi trošku vadí, keď svoj vaginálno-emotívny prístup k životu vydávate za prejav rozumu.
Ale inak vás mám rád.
p.s.
Ema,
Teba asi ofikáva nejaký Arab, všakže ? ;-)
bohati arabi
Nakiehofrasa,
Podobny experiment ako v Gaze bol nedavno spusteny aj v Libanone. Musel byt vsak zial predcasne preruseny. Nie ani preto, ze by dosiel grant, ale preto ze extrapolacie z Gazy sa ukazali byt vzhladom na odlisne demograficke danosti (nizsia hustota a vyssia mobilita obyvatelstva, vacsia rozloha, ...)uplne nespravne. Svine nekooperativni probanti sa totiz napriek vytrvalemu bombardovaniu civilnych dopravnych prostriedkov dokazal polahky premiestnit do inych casti Libanonu, kde este nejake tie obchody a sklady s potravinami ci tovarne na mlieko zostali.
http://www.thecatsdream.com/blog/2006/07/dont-mention-g-word-its-not-good-for.htm
Inak o izraelskych vedcoch je vseobecne zname, ze maju urcite deficity v planovani experimentov. Hravo to vsak vyvazia svojimi brilantnymi schopnostami pri zvoleni vhodnych "Material and Methods", generovani "false positive results" ako i, a to prosim predovsetkym, v casti "discussion" , v jazyku naseho kmena propagande.
Stanislav
specificke oblasti
ema
spec.oblasti
Šahrezád, mrtváci sú
"Vaše ruky sú poškvrnené krvou
a vaše prsty hriechom,
vaše pery hovoria lož,
váš jazyk vraví neprávosť."
(to sú oni, fabuli-stan a degen)
.
"Liahnu hadie vajíčka
a tkajú vlákna z pavúka.
Kto zje z ich vajíčok, zomrie
a z rozpučeného vylezie zmija."
...
To je skoro tak dobré ako Silent Hill.
Pestujeme si ich tu v teráriu a tešíme sa z ich vitality.
hladomor na Ukrajine
http://www.sme.sk/c/2950317/Podla-vedcov-bol-hladomor-genocidou-rolnictva.html
Isteže to bola genocída
a tak si sem na pamiatku miliónov obetí Stalinovho a Kaganovičovho zverstva, ktoré malo zlomiť politický odpor Ukrajiny, dajme linku na podrobnejšie informácie
http://www.infoukes.com/history/famine/gregorovich/
A takýmto krysám barbarským sociálnoinžinierskym sa do pazúrov časom dostala polovica Európy
a z textu na infoukes
"The Kremlin used the famine as a political weapon to destroy Ukrainian aspirations for independence."
to hore mas z Izaijasa?
to ema
ano, Blizky vychod je (bol) na porovnatelnej urovni so strednou europou, ale je dobre si uvedomit, ze Afrika mala tiez svoj dostojny zivot, porovnatelnu kvalitu zivota ako Zapad. jediny problem je v tom, ze ich zivot bol postaveny na inych prioritach. a o tom to cele je: o indoktrinacii nasich pravidiel niekde, kde o to nie je zaujem - to je ta 'lepsia' alternativa. horsia je ta, ze NIEKTO si uvedomil, ze nas tu je privela a nieco s tym treba robit.... a robi to tak, ako to mame moznost sledovat online...
ekonomicke data
šahrezád, Starý zákon
stanko, tvoje štatistiky
Ekonómia má síce potenciál byť serióznou vedou, ale je tak blízko moci, že je pokrivená a zbastardená. A preto sa na tvoje čísla môžeme čo? Vybodnúť.
Každopádne ich sem môžeš ďalej vkladať na ozvláštnenie debát. Nech sú tu aj nejaké čísla. Napríklad ja sem prispejem - aby si nebol osamotený - tým slávnym 42.
vsetko najlepsie
Miesto toho si zacala s novym bojom proti Tore. Som zvedavy co pisali Slovaci v roku 500 pred nasim letopoctom, keby vedeli citat a pisat. Ironicky, Toru beru doslovne uz iba krestania a moslimovia.
Rado, ak nevezmeš do úvahy
Že je ľudstvo v globále vychcaná čeliadka, je predsa každému jasné. Sapient začal svoju kariéru genocídou neandertálcov, celá jeho história je sériou genocíd, to ale neznamená, že v tomto zhovädilom štádiu musíme zostať večne.
A keď už teda chceme páchať genocídy ako niečo normálne, tak potom VŠETCI. Nie na jednej strane chronické bľačanie o genocíde na "vlastných" zakrývajúce páchanie genocídy na "cudzích".
Ako už bolo povedané, "robte to ako oni. Nie ste ani horší, ani hlúpejší. Nenechajte sa práve vy citovo vydierať, nenechajte sprostých cynikov profitovať z vášho etického cítenia. Keď oni nehrajú túto hru, nehrajte ju ani vy. Nemôžete ju hrať, inak na to VY doplatíte. Buďte takí istí. Dokážete to. Ľahko a hravo. Na klamstvá, podvody, deštrukciu a zabíjanie netreba byť vyvoleným, to dokáže každý sraľo."
A potom sa uvidí.
stanko
Nikto tu nepísal nič o bohatstve. Pretri si svoj malinový zrak a aj keď nie si kvôli poruche hardware schopný adekvátne reagovať, snaž sa aspoň držať toho, čo tu odznelo.
stanislav
Stanko
HDP je číslo, ktoré hovorí o tom, akú hodnotu produktov krajina ročne umiestni na trh. Nehovorí nič o tom, ako a medzi ktoré vrstvy je toto bohatstvo rozdelené, ani o tom, do akej miery reálne súvisí so životom priemerných ľudí. Teda vypovedaciu hodnotu má len veľmi relatívnu, najmä v krajinách, kde väčšia časť života obyvateľstva prebieha mimo oficiálneho trhu a daňového systému.
Nedokonalosť týchto nástrojov kapitalistickej ekonomiky/ideológie vidno aj na našej malej krajine. V Bratislave je HDP rádovo vyšší než v niektorých regiónoch. Ale aj v zapadnutých kútoch republiky človek vidí krásne veľké domy, nové autá, peňazí je síce v obehu citeľne menej, ale aj ceny sú nižšie. Celkový rozdiel v reálnej životnej úrovni je podstatne menší, než vykazujú múdre čísla pána Mikloša a spol.
To zase bude vreskot.
chuderka Ema
Dokonca chasidská ?!?!?!
http://ema.blog.sk/detail.html?a=ebb6e4eaf5c5f84cf5a8bd41c1cccbda#comments
Šmáá Jisra´el !!!
A vieš že ma napadla aj táto možnosť ?
Oni totižto najväčšími prascami nepríčetne nenávidiacimi svoj národ sa stávajú práve odpadlíci.
Taký Karl Marx - typický židovský odpadlík. Ešte aj Joseph Goebels, šef nacistickej propagandy sa nechal inšpirovať Marxovými antisemitskými prejavmi.
jj, aj na Slovensku sa hovorievalo že - horší poturčenec od Turka.
ešte k tomu web-linku tu o kúsok vyššie
Celkom by ma potešilo, keby sa k tomu niekto kvalifikovane vyjadril. Napriklad Idar. Pretože ten, v prípade 2.WW, zjavne vie že vo co go.
Na nacistickú propagandu Emy a jej súkmeňovcov ovšem nie som zvedavý.
ema
preco?
no preto, ze bez ohladu na charakter krajiny, jej historiu a spolocenske realie, sa vsade deje v podstate to iste. inymi metodami, technikami, strategiami, ale stale to iste. a je jedno, ci to robili bolsevici, nacisti, bushisti, thacheristi or other twats.
a je podla mna mylne sa domnievat, ze tu ide o nejaku ideologiu, resp. o nabozenske rozpory. nie je v tom nic ine, len strach o vlastne prezitie. to, ze je to vselijako zakamuflovane, je sice vzrusujuco krasne, ale je to len povrch, pozlatko urcene na konzumaciu naivnym hlupakom.
bios vladne cloveku na cca 98 % a s tym sa treba nateraz zmierit. to, ze sa tu naratame 5-6, ktori zmyslame inak, je sice pekne ale nic to neriesi. my este zajdeme ako prasivi psi, kym 1. sa nezruti system prvej prirody alebo 2. kym sa planetarny plebs nepreberie a v poslednej chvili nespravi nieco racionalne
--> showhotel
Rado a dokážeš mi
Nie, Rado. Toto sa nedeje "všade to isté". Toto je chorá ideológia, rodná sestra tej, čo v 30. rokoch cynicky odpravila sedem až desať miliónov Ukrajincov. A teraz deformuje celý kultúrny svet, toto politikum tlačí svet späť do genocídnych sračiek. Bez nadsázky.
Nebyť agresívneho sionizmu, svet by už začal veriť na globálnu spoluprácu.
nebyť agresívneho sionizmu
Kebyológia ako vyšitá :D
Ale nech, pokračujme: Nebyť sionizmu, nejaký iný "izmus" by sa našiel, celkom sa stavím, že by to bol "islamofašizmus".
kriq, to je čo za blbosť
Mimochodom, islam nie je záležitosť západného civilizačného okruhu. Ani nebude.
Ty nevydržíš bez nejakej pritrúblej kmeňovej ideológie? To ťa tí komunisti tak doj... pokrivili, že potrebuješ furt nejaké unisono blačiace stádo, aby si sa mal kam zaradiť? Už si nedokážeš predstaviť svet bez nejakého - izmu?
Napíš niečo o víne, vtedy pôsobíš normálne.
hlboka myslienka
K tomu "vykynozeniu" podla hysterickej Hedvigy: Gaza a West Bank ma jedno z najnizsich umrti na svete na tisic obyvatelov. 3,80. Slovensko ma 9,45. Swaziland ma 29,74, ale to nas nezaujima, lebo tam nie su Zidia.
Je to fakt blbosť
Je to fakt blbosť, ten pojem islamofašizmus.
Pretože islám je fašizmus a žiadne ďalšie islamo-izmy neexistujú.
http://negev.blog.sk/detail.html?a=dab6d1517f55c0c0bda99fe419ccca4b
ema
dnes si aj Bush aj Sharon aspon instinktivne uvedomuju, ze bez vody, pody a dychatelneho vzduchu NA CELEJ PLANETE stratia cely svoj vplyv na VLASTNOM uzemi. to, ze si to bush sam pred sebou ospravedlnuje novokrsteneckymi bludmi, to je jeho problem. Cheney a jeho skauti velmi dobre vedia, o co v skutocnosti ide.
v izrali si to, myslim, uvedomuju aj ortodoxni, predsa len, judaizmus ma v sebe silnu pragmaticku zlozku vycepovanu starociami mordovania (sa).
ale zatial ma nikto nepresvedcil, ze tu este stale nejde len o hole prezitie.
showhotel
V tejto súvislosti ešte tradičnú otázku, lebo tu už dávno neodznela: ako to, že antisemitizmus je už tisícročia taký jedinečný fenomén svojho druhu? Nech sa na to človek díva akoukoľvek inou optikou ako sionistickou, či cez tao, jin a jang, trojročné štúdium zenbudhizmu alebo hoci aj dialektický materializmus, odpoveď je vždy smiešne jednoduchá. Už tisícročia je jasné, kto hrá nefér.
P.S. Zabudol som na antiamerikanizmus.
to buheh
bondy napisal krasnu filozoficku novelu Udoli, kde to, myslim, opisal dost farbisto: v sulade s Cestou Tao mozeme kracat ako samospravna spolocnost. tam sa asi najpravdepodobnejsie naplni veta z Cung Jungu, ze 'humannost, to znamena byt clovekom'.
ja si nemyslim, ze co zid to smrad: podla mna ovela horsi, ako vsetci zidia, co kedy zili v hornom Uhorsku, bol taky Zaborsky - jeho Prvy den v Chujave je taky 'poeticky' uvod k Mein Kampfu.
za hadam najinteligentnejsiu obranu celeho nestastia zidov v dejinach povazujem baumanovu knihu Modernost a holokaust. tam moze byt cast odpovede na tvoju otazku. iny pohlad ponuka finkelstein a chomsky, no oni skor hovoria o zneuzivani holokaustu samostnymi zidmi ako o primitivnom antisemitizme. pre mna, ako som uz napisal, je to 'prast jak uhod' - strach o vlastnu ubohu existenciu je v islame, judaizme a krestanstve tak hlboko infiltrovany, ze sa podla mna neoplati patlat sa s nejakymi chirurgickymi vyrezavackami. musi to cele odhnit... potom sa uvidi
showhotel
Ani ja si rozhodne nemyslím, že čo Žid, to smrad. Keď sa občas vyjadrujem k tejto téme, mám na mysli vždy výhradne sionizmus a antisionizmus, čo je podľa mňa vhodnejší termín pre veľkú časť toho, čo sa zahŕňa pod antisemitizmus. Kto v týchto fórach má naozaj záujem o diskusiu, ľahko pochopí postoj väčšiny "islamofašistov" :-)) z tohto blogu: že tu nejde o nenávisť voči Židom, ale o strach a odpor voči agresii. Celkom prirodzený postoj slušného človeka voči ľubovoľnej agresii, pričom je braný zreteľ na to, kto je silný a kto slabý a čo je ešte obrana a čo už útok.
--> buheh
Antisemitizmus existuje tisic rokov uz len preto, lebo Zidia nie su krestania, zabili Krista, sposobovali mor a zhodili dvojicky a nic ine nerobia len pachaju zlo.
Rozdiel medzi moslimami, krestanmi a zidmi je v tom, ze iba Zidia nemaju zaujem prevracat ludi na svoju vieru. Kecy o roznych kulturach su hluposti, je to taka barlicka pre rasistov, ktorym strasne vadi spolupraca medzi ludmi, medzinarodny obchod a otvorena ekonomika.
Krestanstvo vymysleli Zidia, islam vznikol z krestanstva. Este aj ten ateizmus vznikol medzi Zidmi, ktorych nasilne prevratili na krestanstvo. Prakticky vsetko co Zidia vymyslia, ini ludia dotiahnu do krajnosti a nakoniec sa to obrati proti nim.
to buheh
ps
ak chces, napis stankovi, ze tu fakt nikoho nezaujima, co pise - uspesne preklikanie sa matematickou ulohou je totiz len nutnou, nie postacujucou podmienkou zapojit sa konstruktivne do diskusie... :p
hm
co tak uzavriet stavky, kedy ho odpravi nejaky bohabojny amik? :)
Nevyrábajte tu mystérium
Všetci máme strach o život a všetci máme vrodený odpor k inakosti.
Prečo, akým právom to upierať Palestínčanom, ktorých Izrael likviduje kvôli ich inakosti (len si všimnite pindy na islam a na údajnú kultúrnu zaostalosť Palestínčanov, ktorú Izrael výdatne živí terorom, len si všimnite, s akým opovrhnutým sa o Palestínčanoch vyjadruje veľká časť židov, ale pritom si vyprosuje, aby sa s rovnakým opovrhnutím Palestínčania vyjadrovali o nich - a vzhľadom na to, čo Izrael vyvádza, majú na opovrhnutie jeho "kultúrou" Palestínčania sakra veľa smrteľne vážnych dôvodov), nazývať ich teroristami. Tiež si len chránia svoje. Jeden meter, vážení a vybavené. Plus odzbrojiť CELÝ Blízky Východ.
Aby bolo jasné, nikto nemá nič proti pestovaniu si vlastnej kultúry a vlastnej identity. Ale nie na úkor iných.
Alebo keď už teda: aj ostatní chcú. Aj ostatní si chcú legálne zastrieľať a zavyháňať takých, čo im vadia. Každému niekto vadí, riešme to teda ako Izrael aj v našich malých osobných životoch. Vyrobme si mafiánsky svet, kde bude explicitne platiť, že silnejší smie dať po pysku slabšiemu a okradnúť ho a žiadne právo, ktoré by mu v tom zabránilo alebo ho za to potrestalo, neplatí. Tak poďme na to.
.
Bonus: pojednanie o izraelských cluster bombs porozhadzovaných po Južnom Libanone. Najmenej milón malých bezduchých IZRAELSKÝCH SAMOVRAŽEDNÝCH ATENATNIKOV čakajúcich na svoju chvíľu, aby mohli zabíjať neozbrojených ľudí.
http://www.counterpunch.org/
Tento Kevin?
Šak nič nové nepovedal. Že USA vzniklo genocídou a žije len z konfrontácií, nie spolupráce, je predsa chronicky známe. A okrem toho si okolo seba namotáva rôzličné mýty.
Ona sa potom občas realita prevalí ako čaro nachcaného, napríklad vo vkusnej mapke zverejnenej Timeom, čo už sme tu raz mali
http://www.time.com/time/covers/20050801/photoessay/
Si, vážení, všimnite, v mape celkom na záver, ako Reagan "uzbrojil" ostblok, čo je jeden z obľúbených mýtov, aby sme vďačnosťou lízali Amíkom texaské čižmičky. Muhehe.
Nakoniec, vidíme, ako sa im darí "uzbrojiť" mrňavú Severnú Kóreiu. Muhehe veľakrát.
stanko
negev podly klamar
Si obycajny podvodnik. Nikoho kto ta pozna to neprekvapuje.
AIPAC, MEMRI
http://www.pinn.net/~sandy/linkspage.htm
uzbrojiť mrňavú Severnú Kóreu
meet Yashiko Sagamori
http://www.jewishcafe.com/?id=106
propagovanej na srdcovej stranke Yashiko Sagamori
http://www.israelunitycoalition.com/
Hopla, vlastne nie meet. It´s only for Jews.
ema, k tomu "nebyť agresívneho sionizmu,..."
(Vy)riešil by islamskýsvet svoje problémy? Vysokú pôrodnosť, nezamestnanosť, nízke vzdelanie, korupciu etc.? Prestala by imigrácia moslimov do Eu? Neštvali by moslimský klerikovia voči prehnilému/skazenému Západu?
Rekuvidim
http://learning.lib.vt.edu/slav/genocide.html
Dokonca aj tie Bushojudofasisticke su tam uz spomenute, len na tie islamofasisticke sa akosi pozabudlo. Co nebolo, moze byt...
Ba co viac, trestuhodne bol vynechaty aj tzv. slovensky holokaust na Romoch z cias WW2, ktoremu bol tento rok aj odhaleny pamatnik v Dunajskej Strede. Vinnik bol vsak nonsalantne obideny. Otazka pre blbsich a indoktrinovanych: V akom state sa nachadzala D.Streda od Viedenskej arbitraze v Nov.38? Na Slovensku al. vo Velkoturulskom Orszaghu? Takze Hl. gardy alebo madarske polovojenske Sipove krize? Jediny zmysluplny sumersky pamatnik na Slovensku je to, podla mna teda...
Negevsky troll (ze som si nesekol do prstu) vcera este nieco piscal o Churchillovi. To bol taky stary ujo si myslim... A ti casto menia nazory pocas 2-3 rokov. Priznavam, nemam ja rad tych Anglicanov s dodnes pretrvavajucim kolonialnym myslenim (cest vynimkam, ale trpke skusenosti nepovolia). Dosti mne iritovalo, ked som v aule jednej vyznamnej zapadoeuropskej univerzity nadabil na velku cedulu :"Tu prednasal v r.1946 Winston Churchill". To, ze sa tam par rokov predtym presusali aj nacististicki papalasi a vynalezcovia davidovej hviezdy na trickach uz na ziadnej ceduli napisane nebolo. Typisch zapadna hypokriza eben...
showhotel
Showhotel: "Blizky vychod je (bol) na porovnatelnej urovni so strednou europou."
Hlupost skoro vsetky krajiny maju polovicnu az pattinovu ekonomicku uroven Slovenska a este horsie je to v porovnani s Ceskom alebo Madarskom. Pokial myslis nejaku svoju definiciu bohatstva, napriklad ze maju viac pohybu, tak to tak napis.
Buheh: "musíme nájsť spôsob ako zvládnuť nielen populačnú explóziu (to sa dá riešiť tradične - genocídami)"
Ja som sa opytal, kedy sa populacna explozia genocidami, ked to je uz take tradicne a nedostal som ziadnu odpoved. Genocidy vzdy vznikali na zaklade paranoje voci nejakej skupine ludi, rovnakej paranoje, ktoru predstavuje tento blog.
Ked si zoberieme 20. storocie, tak genocida bola vykonana na Armencoch, pretoze si Turci mysleli, ze spolupracuju s Europanmi. Potom to boli europski Zidia, pretoze si nacisti mysleli, ze ovladaju svet. A prednedavnom to bola Rwanda, tiez z takeho nejakeho dovodu. Nikdy neslo o populacnu exploziu.
IDAR
A skús byť pritom aspoň taký korektný a vecný ako ja. :-)
http://ema.blog.sk/detail.html?a=ebb6e4eaf5c5f84cf5a8bd41c1cccbda#comments
stanko
:-)))
Stanislav,
takze Ty trvas na tom, ze krajiny ako Syria, Libanon ci Iran su na urovni Afriky xe xe väriiime
Snazis sa porovnavat neporovnatelne. Ekonomickymi "faktami" mozes dokazat teoreticky hocico, kedze makroekonomika je nova veda, ktorej akteri sa zhodnu akurat tak na tom, ze este nezistili ako vlastne ekonomia funguje.
Az sa Syrijcania ci Iranci zacnu trepat na Slovensko ci do Polska, potom mozeme na tuto temu podebatovat.
populacia v medziach?
Zeby sa nieco riesilo genocidami, si moze mysliet iba chory clovek. Preto si svoje chore predstavy projektujete na Zidov. Evolucnu biologiu by si si mal nastudovat ty. Evolucna biologia funguje na urovni jedinca, nie na urovni skupin. Socialny Darwinizmus je pseudo-biologia a je iba zamienka pre nacistov na zivenie ich paranoje.
ema
--> sahrezad
Co sa tyka ekonomickeho analfabeta Buhehe, ktory namietol, ze v roznych krajinach su rozne ceny, tak v tych cislach je zohladnena rozna cenova uroven. Ked niekto plati 20 milionov dolarov za dom, ktory stoji v inej krajine menej, tak ma nizsiu zivotnu uroven, aj ked zaraba tak isto.
Ja samozrejme predpokladam, ze sa tu hovori o nasej definicii urovne. Ked si niekto mysli, ze bohaty je niekto, kto sa pat krat za den modli k Alahovi, tak nikde nie je tak bohaty ako na Blizkom vychode.
stanislav
--> sahrezad
Privilegovany Iranec --> neprivilegovana Slovenka --> Iran --> vyssi zivotny standard.
Z Libanonu
Toto je jeden z milionov pribehov izraelskej agresie voci susednemu statu. Dosledky vojny sa budu vliect s krajinou a jej ludmi desatrocia. A Izrael sa uz chysta na dalsi utok na Libanon.
Francuzski vojaci z UNFIL vcera oznamili, ze budu strielat na kazde izraelske lietadlo, ktore bude narusovat libanonsky vzdusny priestor. Izrael to robi denne. A tiez sa jeho armada nestiahla zo vsetkych libanonskych uzemi.
Su to zasrani provokateri.
sahrezad, kasli na neho
priviligenovani neprivilegovani
Slovenska doktorska dcera = neprivilegovana.
Ak chces porovnavat s vychodou Europou tak musis brat do uvahy i to, ze my sa spamätavame z komunistickeho pustosenia a spamätavat sa budeme este 2 generacie.
Chcela by som vidiet tu sofistikovanu metodu, ktoru sa odhaduje iransky cierny trh:-) Iranci totiz chodia konzumovat do Dubaja, kedze iranske ceny sa pomaly vyrovnavaju Tokiu.
--> sahrezad
zivotna uroven v Irane.
priemerny plat
Zdroj lavicovy platok:
http://www.guardian.co.uk/waronterror/story/0,,557695,00.html
stanko
Je škoda to vyvracať, lebo vizitku o sebe si tu píšeš sám a na to aby si sa zhovadil nepotrebuješ ani oponenta. A napriek tvojmu ekonomickému vzdelaniu (stredná ekonomická, predpokladám) zdá sa, že ten ekonomický analfabet si ty, pusinka. Vieš vôbec ako sa ráta HDP? Skôr než sa pustíš trieskať nezmysly, skús si overiť fakty.
--> buheh
stanko
Kúp si o tom knihu, vychádza ich teraz dosť. Tam sa dozvieš aj o genocídach a populačnej dynamike.
A ocenil by som, keby si nepoužíval môj nick.
blá blá blá
...
To keď chudáci pražáci bojovali proti Nemcom len o suchej strave - uherák a plzeňské ...
Vyborne vazeni,
Tento prispevok sa nezaratava kvuoli nizkej informacnej hodnote. Ale potom predsa...
Tak teda aspon: 69.
Pokracujte prosim!
VOLE !!!
71 ?
stanko
Ak tak velmi chces porovnavat so Slovenskom tak si predstav, ze na 65 mil. obyvatelov pripadaju ca 3 miliony Afgancov, ktori vytvaraju stat v state a pohybuju sa v uplne inych cifrach.
shahrezad
Ale dajme tomu ze ucitel zaraba v nejakej bohatej iranskej oblasti 200 dolarov. 200 dolarov je 6000 korun a nejaky sef 25 000 korun. To znamena, ze platy su ovela nizsie ako na Slovensku a ceny podla toho co hovoris su niekolkonasobne vyssie.
To je nepredstavitelna bieda aj v porovnani so Slovenskom. Povedz mi prosim ta, co si kupuju s takymi platmi v Dubaji? To rok setria a potom si kupia nejake hrnce a cdecka? Vysoke ceny, nizke platy, cierny obchod su typicke pre africke krajiny. Osobne si myslim, ze Iran ma naviac.
nie
--> sahrezad
--> buheh
stano
stanislav
dobru nuocku a uz to zabal
Chudáci hladomorci - o suchej strave - pick saláma a plzeňské
Dnes již víme, že inkriminovaná budova spadla až několik hodin po izraelském náletu a že je zde tedy plno časových nejasností. Přibližně sedmihodinová časová osa útok -> pád budovy -> smrt lidí není úplná a jasná. Informace o těchto nesrovnalostech se však světovými médii prohnaly "jak sirka řekou."
Málokdo to zaregistroval, ačkoliv média neměla prvotní zprávy bez pořádného ověření vůbec vypustit. Jenže to by musela své poslání vnímat trochu jinak, než jen jako honbu za nejčerstvější zprávou. Důraz na kvalitu a kontext by jistě odlehčil zpravodajství o pěkné hejno kachen.
<u>V případě Kany je zvláštní, že již několik minut po pádu budovy, jsou po celém světě jasné informace: zemřelo 58 civilistů; také hned víme, že téměř polovina byly děti.</u>
Oficiální zprávy z Červeného Kříže ovšem po pár dnech potvrdily sotva polovinu tohoto počtu.
Věděli jste o tom z novin? Tuto informaci snad ani nebylo možné ve velkých médiích zaregistrovat. Ještě více tristní je, že s tímto počtem - chce se mi říci "vycucaným z prstu" - média kalkulovala ještě několik dní poté, co byl snížen. V takovém světle pak skutečně vypadá útok na <u>odpalovač raket, záměrně umístěný v blízkosti obytného zařízení</u>, jako odsouzeníhodný.
Jenže kolik z těch zabitých civilistů bylo skutečně nevinných a kolik gerily Hizballáhu?
A kolik jich zemřelo právě v této budově a ne jinde? Těžko říct.
<u>V těchto končinách po vás v jedné chvíli střílejí a za moment jsou to ubozí, šikanovaní a zabíjení civilisté.</u>
<b>O tom, že v některých vesnicích Hizbaláh bránil odchodu původních obyvatel - aby bylo dostatek "živých štítů", to se v médiích neobjeví.</b>
Tedy v těch masových médiích využívajících zprávy globálních agentur využívajících příspěvků domorodců nebo jinak zaujatých osob, které "svou troškou" - mnohdy velmi vydatnou - přispívají do tohoto informačního guláše.
tie kurvy arabskí majitelia svetových médií
Dobrú noc.
Servus negev